Proč ty můžeš a já ne


,,Maminko, proč ty nemusíš a já jo?“ Snadné by bylo odpovědět, protože proto nebo protože ty jsi prostě dítě a ty musíš poslouchat.

MALÉ DÍTĚ = MÉNĚČLOVĚK

Ano, tak je to v naší společnosti zažité. Dítě nemá rozum, samo neví, co je pro něj dobré a špatné, musíme ho pořád poučovat, upozorňovat. Říkat mu, aby nezlobilo, aby si dělalo úkoly, chodilo včas spát, ve škole se dobře učilo… A tak pořád dokola. Ten malý človíček nakonec neví, co má dělat dřív, aby nám udělal radost, a stejně to nikdy není dostatečné.

MY MÁME PRÁVO A DÍTĚ POVINNOST

My máme právo říkat, co má dělat, kdy to má dělat, jak to má dělat. Ještě bychom tomu nejraději zdůraznili: ,,Neodmlouvej, poslouchej! Pospícháme!“ A jaké právo má to malé dítě? Žádné. Prostě musí poslechnout své rodiče, protože nemá jinou možnost.

DOSPĚLÝ MÉNĚČLOVĚK

Jednou ten „méněčlověk“, který nemá žádná práva a jen samé povinnosti, vyroste. Rodiče mu jednoho krásného dne řeknou: Teď už je čas, aby ses staral sám o sebe. Ten malý dospělý teď začne pátrat, tápat, koho by teď měl poslouchat. Kdo mu bude říkat, tohle dělej, tohle nedělej, tam jdi a tam nechoď. Bude z něj taková poslušná ovečka. Jednoho krásného dne si tento ,,velký“ méněčlověk uvědomí, že je unavený, nemocný…

Jak je to možné? Dělá přeci všechno podle toho, jak mu říkali.  Poslouchal své rodiče, učitele, zaměstnavatele… Začne tedy pátrat po důvodu své únavy, nemoci… začne chodit k odborným lékařům, brát léky…

HLEDÁ SE VINÍK

Mohou za to snad špatní lékaři nebo nekvalitní léky? Je na vině špatná životospráva, nedostatek pohybu nebo nevhodná židle v kanceláři? Kde je pravda? A teď všichni ti, co nám celý život radili, jsou najednou bezmocní. Maminka říká: ,,Odpočiň si,“ zaměstnavatel: ,,Seber se, je tě tu třeba!“A teď babo raď.  Najednou nám nikdo není schopný přesně vysvětlit, kde je příčina našich potíží.

DÍTĚ A POVINNOSTI

Jak je možné, že je naše maminka bezradná, když vždy věděla co ten ten „méněčlověk“ má dělat? Vždy věděla, co je nejlepší… ale pro koho? Pro ni, pro společnost, pro školu?

Určitě tenkrát rodiče mysleli i na naše dobro, chtěli vychovat dalšího človíčka, který bude hladce proplouvat životem, plnit plány a povinnosti.

Ale také mysleli sami na sebe. Šlo jim především o to, aby přišli včas do zaměstnání, aby vydělali dostatek peněz, stihli všechny ty otravné domácí práce, než přijde návštěva, aby si hlavně neudělali ostudu, večer stihli uvařit teplou večeři a pak co nejdříve měli čas také sami na sebe.

DÍTĚ NENÍ MÉNĚČLOVĚK

Děti ale vědí velice dobře, co je pro ně nejlepší. Budou méně zlobit, pokud jim věnujeme dostatek času a pozornosti. Budou se ,,lépe“ učit, když přizpůsobíme výuku jejich tempu. Nebudou ani tolik nemocní, když jim budeme dávat dostatek lásky. Možná je to dnes složité, ale v budoucnu ušetříme starosti sobě i dětem.

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Odeslat komentář

KONTAKTUJTE MĚ

TĚŠÍM SE NA SPOLUPRÁCI
Odeslat